„Zapeklitá“ tajemství hradu Houska

26. června 2011 v 14:09 | lucik |  tajemné příběhy
O existenci pekla můžeme pochybovat, jeho neexistenci však nelze jednoznačně dokázat. Peklo se téměř jistě nenachází v prostoru pod zemským povrchem. Tam se podle dosavadních poznatků vyskytuje pouze několik zcela prozaických vrstev zemské kůry obalujících zemské jádro. Mohlo by snad peklo existovat jako jakási jiná dimenze, fungující paralelně s reálným světem? Pokud byste do této dimenze hodlali projít, "pekelný turistický průvodce" by vás nejspíš poslal na hrad Houska, kde se podle historických pramenů a pověstí nachází centrální brána do pekla.

" ... Léta 878: …nalezena jest nedaleko od toho hradu díra jedna u veliké skály, v kteréžto díře množství rozličných duchuov obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy rozličných hovad tvářností proměňujíce se lidem tu obývajícím ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi…," píše v 16. století o tajemné Housce kronikář Václav Hájek z Libočan. Hrad stojí v Dubské pahorkatině, jihovýchodně od České Lípy, na místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. Nenanachází se poblíž žádné důležité stezky, nebyla hradem královským ani hraničním, krajina kolem byla naprosto pustá a bez dostupného zdroje vody. Proč tedy stavba vyrostla právě na tomto místě? Někteří historikové se domnívají, že hrad nechal postavit Hynek Berka z Dubé, aby jako první zabral půdu, kterou chtěl získat rod Michaloviců. Zvláštní je i způsob, jakým byl vystavěn. Hrady byly zpravidla koncipovány tak, aby odolaly nájezdům a obléhatelům, tedy nebezpečí zvenčí. V případě Housky je tomu zcela opačně. Hrad je postaven takovým způsobem, aby bránil "někomu" či "něčemu" zevnitř dostat se ven. Co však bylo to "něco", co mělo zůstat skryto ve zdech hradu? To ani odborníci zatím nedokáží vysvětlit. Čtvercový půdorys a soustava několika vnitřních věží (dnes už neexistujících) připomíná současné věznice. V podstatě jde o středověkou obdobu Mírova. Na Housce byla přísně střežena obytná část komplexu, v jejímž centru stojí hradní kaple. Celý hradní komplex údajně plnil funkci jakési gigantické "zátky" proti zlu, který měl zatnout tipec démonům, jež se tudy prodírali do našeho světa. Tak alespoň praví staré pověsti…

Tak malý a tak záhadný
Ač první zmínky o této "bráně do pekel" pocházejí již z roku 878, stávalo na původním místě dnešního hradu jen dřevěné hradiště. Písemný záznam o kamenném hradu Houska, založeném Přemyslem Otakarem II., se poprvé objevuje až v roce 1316. Jednou z možností pojmenování hradu je podědění jména původního dřevěného hradiště, které vystavěl vévoda Pšovanů Slavibor pro svého syna Houseka. Další spekulace o vzniku jména sahají až ke Keltům, kteří v historii území obývali, a pohrávají si s keltskou etymologií. V gaelštině totiž slovo "geastam" (gosca) znamená brána. Mluvili snad již Keltové o bráně do pekla? Keltskou hypotézu by mohly potvrzovat i podivné znaky nalezené v chodbách hradu, které se podobají keltským runám. Když o několik století později dorazíme serpentinami k hradu, jsme na první pohled překvapeni jeho velikostí, či spíše nevelikostí. Navenek taková větší vila. Upravené nádvoříčko, bytelně a nezchátrale působící stavba, kastelánova chaloupka přilepená na zeď hradu. Za poledního slunce ani náznak tajemna. Jelikož jsme ovšem obeznámeni s legendami, jimiž je toto místo opředeno, nechválíme dne před večerem. Cestou od brány přes obě nádvoří si všímáme neobvyklého množství uhynulých ptáků.

Co skrývá podzemí?
Zvědavost na případné peklo nás logicky vede nejprve směrem dolů. Vodítkem pro vstup do podzemních prostor mělo být znamení nad dnes už neexistující hradní bránou. Při osobním průzkumu nalézáme dva vstupy do sklepení, které ale po několika metrech končí zdí. Pokud bychom měli označit oblast s negativní energií, pak je to bezpochyby právě zde. Intenzivní pocit, že se na nás někdo ne příliš přátelsky dívá skrze zdi, máme ze čtyř přítomných dva. V podzemí je nám dovoleno nakouknout do suterénní místnosti, která byla objevena teprve loni. Její okno je ve skále pod hradem. Neexistují o ní historické zmínky, což podporuje předpoklad, že podzemí Housky skrývá ještě mnohá neobjevená tajemství. Novinář a publicista Milan Doležal, který se záhadou hradu také zabýval, říká: ,,Je zvláštní, že stěny hradní kaple jsou porostlé lišejníkem a neustále vlhké i za toho nejparnějšího léta, stěny sousedních místností jsou absurdně suché. To by mohlo naznačovat přítomnost podzemních prostor pod kaplí." Skutečně se traduje, že v podzemí hradu je množství chodeb, v nichž má být pohřbena spousta "věcí" a koster "nelidí". Kdo, nebo co je myšleno výrazem "nelidé"? Existovala nebo existuje zde opravdu brána do paralelního světa, jehož obyvatelé jsou od nás natolik odlišní, aby splňovali představu o obyvatelích pekla?

Podezřelá kaple
Nadzemní podlaží hradu nejsou rozsáhlá. Vcházíme do nejkontroverznějšího místa Housky - již zmíněné hradní kaple. Výjevy na stěnách jsou velice působivé, ale leckteré použité motivy jsou pro církevní stavby netypické, až nepřípustné. Vyobrazení levoruké lučištnice s napůl zvířecím tělem představuje bojovou scénu, které se nikde v kaplích neobjevují. "Ani jeden z těchto motivů není na středověkých malbách ve střední Evropě obvyklý," říká bývalý kastelán Milan Kůt. Chtěl snad neznámý autor maleb poukázat na nebezpečí pohřbené pod kaplí? Na základě odposlechnuvších zážitků některých návštěvníků čekáme, jestli se dostaví skličující pocity a bolesti hlavy. Jedna z nás má po pár minutách opravdu dojem, že na ni působí podivný silný vnější tlak. Ostatní necítí nic, ale zlehčovat situaci se kupodivu nikdo neodváží. Atmosféra uvnitř kaple je celkově jaksi "hustá". Pes Dasty zůstal stát u vchodu, civí do jednoho místa a kňučí. Po chvíli si začne poskakováním a štěkáním vynucovat, abychom s ním odešli ven.

Blíží se večer a v sále sousedícím s kaplí rozbalujeme spacáky. Automaticky a bez zbytečně vtipných komentářů v jeho vzdálenějším konci… Kastelán Miroslav Konopásek se přichází zeptat, jestli ještě něco nepotřebujeme. Jen tak mezi řečí se zmíní, že někteří experti přes záhady zde byli ochotni přespat pouze v kruhu nakresleném svěcenou křídou. Tak to nám říká brzy… Dasty přinesl z venku dalšího mrtvého opeřence. Kolem třetí ráno jsme všichni unavení a jdeme spát. Svítíme celou noc a nikdo si nestěžuje, že by za světla nemohl usnout. Ve vedlejším sále cinká krbové nářadí. Asi se otevřelo okno a zvuky způsobil průvan. Asi. Nikdo ho nechce jít zavřít. Odvážní jsou líní, zbabělci se bojí. (Obě kategorie jsou samozřejmě v tuto hodinu na tomto místě snadno zaměnitelné.) Cinká to docela dost. Asi bychom se cítili líp ve zmíněném kruhu. Jenomže máme u sebe jen propisky a lihový fix.

Hodně otázek, málo odpovědí
Ráno se všichni těšíme dobrému zdraví, denní světlo probouzí ve všech přítomných pocity hrdinství. Jistěže, obavy středověkých lidí před peklem mohou na moderního člověka působit snad až směšně. Faktem ale zůstává, že mnohá tajemství hradu Houska nebyla dodnes odhalena. Jedno z vědeckých vysvětlení zní, že na hradě byla kdysi studna s radioaktivní vodou, jejíž konzumací docházelo k postižením zde žijící populace, která pak byla považována za "pekelné zrůdy". Mohlo by snad toto "zazděné" radioaktivní záření způsobovat zdejší nadměrný úhyn ptáků? Objevují se ale stále nové záhady. Například spousta na hradě pořízených fotek prý nějakým způsobem "nevyjde". Že by se před branou pekla do tváří promítaly hříchy? Anebo nejsou naše zoomy a pixely kompatibilní s energií prosakující sem z jiného světa? Ať tak či onak, udělá-li se vám na hradě Houska mdlo, úzko nebo vás rozbolí hlava, nemusí za tím být možná jen zkažený žaludek…

Zažít a přežít
Tajemství Housky se neustále snaží objasnit senzibilové. Vesměs se shodují, že pod kaplí se nacházejí rozsáhlé podzemní prostory a že je zde zřetelně cítit přítomnost negativní energie, která kulminuje mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní. Pavel Schulhoff z brněnského spiritistického spolku uvádí: "Při komunikaci s druhou stranou bylo prostřednictvím mne, coby média, sděleno, že není vhodné pátrat po podzemních chodbách a že co bylo našemu světu uzavřeno, má tak i zůstat."

Dva mělničtí dělníci, kteří pracovali na nedávných rekonstrukcích, slyšeli z prázdné kaple dva hlasy hovořící neznámým jazykem. Zaregistrovali několikrát se opakující slovo "seraf". Serafové jsou řádem andělů, do kterého patří například archanděl Michael, jemuž je kaple zasvěcena. Patřil sem ale také Satan před svým pádem. Mluvily snad podivné hlasy právě o něm?

Záhadoložka Zdeňka Vrzalová na Housce zase několikrát přespala. V noci slyšela různé zvuky a rány a cítila, jak kolem obchází něco neviditelného. Při jednom pokusu spolu s dalšími pozorovateli zahlédla stín muže v klobouku, který se po svém spatření "vsákl" do zdi.

Turisté si uvnitř kaple velmi často stěžují na náhlé bolesti hlavy a stavy úzkosti. Někteří je pociťují v celém areálu hradu a několik jedinců po příchodu k bráně podlehne pocitu, že do hradu nemohou vůbec vstoupit.

Téměř všichni psi, kteří návštěvníky doprovázejí, odmítají vejít do kaple a projevuje se u nich strach. Majitelé psů často mluví o tom, že jejich psi vrčí a štěkají "na někoho" v prázdné místnosti. Je snad možné, že vidí něco, co je našim očím neviditelné?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marty Marty | Web | 26. června 2011 v 14:10 | Reagovat

Ahoj, spřáteluješ? Měníš Ikonky? Nechceš si udělat vzájemnou reklamu na naše blogy? :) .. Kdyžtak piš mě do komentů a domluvíme se :).

2 Kýtuška Kýtuška | Web | 26. června 2011 v 14:17 | Reagovat

Nechce se mě to číst :-D ale určitě zajímaví to musí být :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama