Tygr versus žralok

25. dubna 2012 v 20:18 | lucik |  zvířátka

Král džungle a pán moří. Oba mají pověst lidožroutů, oba jsou dokonale přizpůsobení pro život ve svém prostředí. V čem se tihle dva dravci liší a co je spojuje?

Mrňousové i obři
Tygr: Tygr ussurijský (sibiřský) může měřit přes tři metry a vážit přes 300 kilogramů. Tenhle macek trumfne dokonce i lva, což z něj dělá největší kočkovitou šelmu. Mezi poddruhy tygra jsou ale velikostní rozdíly. Třeba tygr sumaterský dosahuje jen zhruba poloviční velikosti svého sibiřského brášky. Tygři se prohánějí hlavně po pralesích v jižní a východní Asii. Dnes je to pouhých 10 procent prostoru, na kterém žili před sto lety!
X
Žralok: Mezi žraloky jsou ještě propastnější rozdíly. Žralůček světloun Perryho dorůstá jen 17 centimetrů, zatímco žralok obrovský měří zhruba 60krát víc, tedy 10 metrů! Nějakého zástupce žraloků najdeš skoro ve všech mořích a ve všech hloubkách. Například kladivoun velký je typický útesový žralok, zatímco světloun dvoutrnný žije v hloubkách až 3500 metrů! Žralok bělavý se naučil žít i ve sladké vodě jezer a řek.

Jeho rodina a jiná zvířena
Tygr: Patří ke stejnému řádu jako sousedova číča, tedy k šelmám kočkovitým. Mezi jejich další bratránky si kromě koček připočítej třeba lvy, jaguáry, oceloty nebo rysy. Šelmám kočkovitým se říká praví masožravci, protože si na rozdíl od svých dalších příbuzných potrpí opravdu jen na masíčko. Tygři se ze svých předků vyvinuli před dvěma miliony let.
X
Žralok: Patří mezi úspěšné živočichy. Vždyť předci dnešních žraloků se v mořích proháněli už před 400 miliony let, tedy v době, kdy ještě vůbec neexistovala suchozemská zvířata. Spolu s rejnoky a svými nejbližšími příbuznými chimérami se řadí do třídy paryb. Na první pohled jsou hodně podobné rybám. Na rozdíl od nich ale mají ohebnou chrupavčitou kostru.

Tělo a smysly jako zbraň
Tygr: Má třikrát lepší sluch než člověk. Často loví za soumraku a za úsvitu, takže ve tmě vidí dokonce šestkrát líp než ty. Jeho ostré tesáky měří až sedm centimetrů, což je délka prsteníčku dospělého člověka. K zmatení kořisti mu pomáhá i jeho žíhání, které připomíná trávu a stíny. Připadají ti pruhy na tygří kožešině vždycky stejné? Kdepak! Funguje to podobně jako lidský otisk prstu. Každá šelma má jedinečný vzor!
X
Žralok: Kořist slyší na vzdálenost několika tisíc metrů a čichem ji ucítí na několik stovek metrů. Kromě zraku mu při lovu pomáhá několik dalších smyslů, které člověk vůbec nemá. Asi nejdokonalejší vychytávkou je Lorenziniho ampule. Tento orgán ukrytý v jeho rypáku zachytává elektrické pole, které kolem sebe vytváří každý živý tvor. Takže žralokovi neunikne ani živočich zahrabaný v písku. Má pět řad zubů, které se při vypadnutí obnovují.

Jejich oblíbené mňamky
Tygr: Jeho nejoblíbenější lahůdkou jsou býložravci, jako jsou jeleni nebo buvoli, nebo všežravá prasata. Občas se mu šikne i menší kořist, jako jsou zajíci nebo ptáci. Protože je dobrý plavec, může si zpestřit jídelníček i rybami nebo krokodýly. Tygr bengálský někdy uloví i menšího dravce, třeba lišku nebo vlka. Tygr ussurijský občas zaútočí i na medvěda.
X
Žralok: Část jejich jídelníčku tvoří ryby a chobotnice, ale nepohrdnou ani kraby, krevetami a červy. Větší druhy žraloků si pochutnají na tuleních a lachtanech a občas spořádají i delfína. Žralok tygří rád sem tam slupne nějakou želvu nebo ptáka. Žralok obrovský na první pohled budí děs, ale ve skutečnosti to žádný dravec není. Uhodneš, čím se láduje? Jen planktonem (souborem mikroskopických organismů) a rybičkami.

Vychytané lovecké triky
Tygr: Je to samotářský tichošlápek, který se nenápadně k oběti přiblíží a pak nečekaně zaútočí zezadu. Využívá svého zbarvení. Pískově žlutá žíhaná kožešina snadno splyne s okolím. Čeká na vhodný vítr, který by nepřinesl ke kořisti jeho pach. Svůj oběd většinou skolí kousancem do krku, větší kořist pak zahrabe a opakovaně se k ní vrací.
X
Žralok: Různé druhy žraloků mají svoje osvědčené taktiky lovu. Například žraloci vouskatí využívají svého šedého zbarvení a zatahují svoje ploutve pod tělo. Rybky si myslí, že mají před sebou skalisko a klidně se k nim přiblíží. Žralok bílý svou oběť kousne nejdřív jen jednou. Pak opodál čeká, až vykrvácí. To proto, aby ho nějaký vypasený ploutvonožec nezranil.

Proč mají pověst lidožroutů
Tygr: Člověk rozhodně není jeho oblíbenou kořistí. Přesto se někdy stane, že některý z poddruhů tygra napadne člověka. Většinou jde o staré nebo zraněné šelmy, kterým dělá těžkosti polapit běžnou kořist. Někteří domorodci nosí do pralesa na zadní části hlavy masku. Věří totiž, že se tygr na svou oběť vrhá zezadu a pohled do lidské tváře ho od útoku odradí.
X
Žralok: Film Čelisti žraloky popisuje jako krvelačná monstra. To je ale přehnané. Ze zhruba čtyř stovek druhů žraloků napadají člověka jen čtyři. A smrtí končí 10 procent žraločích útoků. Mořský dravec se zakousne do člověka většinou jen proto, že si ho splete s ploutvonožcem. Na lidské maso si občas dělá zálusk žralok bílý, kterému se někdy přezdívá lidožravý.

Jak přicházejí na svět mláďata
Tygr: Tygři žijí po většinu roku osaměle, se samičkou tráví jen několik dnů kvůli páření. Někdy se o jednu tygřici popere hned několik nápadníků. Po čtyřměsíční březosti přijde na svět 2-5 slepých tygříků, kteří jsou plně závislí na maminčině mléku. V jednom roce si umějí ulovit vlastní sváču, ve dvou letech začínají být samostatní. Výjimečně se rodí i bílí tygři, ty možná znáš z nějaké zoo. K jejich narození přispívá křížení mezi blízkými příbuznými.
X
Žralok: Žralok se sice podobá rybám, ale jeho rozmnožování připomíná spíš ptáky nebo savce. Žraločí samec oplodní vejce, která jsou umístěná v těle samičky. Pak se vývoj liší druh od druhu. Někteří žraloci vajíčko přilepí na dno, zatímco jiní ho nosí ve svém těle. Někdy se z malých žraloků stávají dravci už v matčině těle, požírají totiž embrya svých slabších sourozenců. Malí žralůčci se o sebe musejí starat sami, jejich rodiče na ně totiž už nemají čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama